Co je smyslem života?

Ptali jste se někdy: „Kdo jsem?“ „Proč tady jsem?“ „Jaký má můj život smyl?“ Pokud ano, tak určitě nejste jediní. Tyto a podobné otázky si klade lidstvo od nepaměti. Někteří objevují částečné odpovědi v náboženství, jiní ve filozofii či v psychologii.  Ty správné odpovědi pro Vás však najdete jedině uvnitř sebe – tam objevíte svou podstatu, tam zjistíte, že je Vaše identita spjata s DUŠÍ – s onou částí každého z nás, jež je nesmrtelná.

I z výkladů otce holistické medicíny a nejznámějšího amerického mystika Edgara Cayceho vyplývá, že nejsme fyzická těla, ale duchovní bytosti vystavené tělesným zážitkům. V podstatě jsme všichni hledajícími naši skutečnou identitu a náš vztah vůči Celku. A co nám v tom pomáhá? Všechny naše životní zážitky a vztahy vůči nám samotným i druhým, které nám tak umožňují poznat naše skutečné JÁ.

• Co kdyby naše životní zážitky a zkušenosti nebyly jen výsledkem náhody?
• Co kdybychom najednou zjistili, že jsme za své životy zcela zodpovědní?
• Co kdybychom si uvědomili, že naše vnímání nás samotných je velmi omezené?
• A co kdyby odpověď na otázku „Kdo jsem?“ byla daleko složitější, než jsme kdykoliv předtím předpokládali?

Možná potřebujeme víc než cokoliv jiného změnit náš pohled na svět – změnit své vnímání a dívat se na sebe sama a na druhé ze zcela jiného úhlu.

Co je skutečným smyslem života?

Proč se vůbec ptáme na takovou věc? A co myslíme tím životem? Copak život sám o sobě není účelem, smyslem? Proč chceme ještě něco víc? Mnoho lidí je se svým životem nespokojeno, jejich každodenní život jim připadá prázdný, nudný, monotónní, pořád dělají jedno a totéž stále dokola a tak si říkájí, že život musí mít přeci nějaký hlubší smysl.

Můj život už prázdný není, ale není to tak dávno, co jsem v sobě prázdnotu také cítila. Co vlastně způsobuje, že dojdeme do bodu, kdy považujeme svůj život za tak prázdný? Proč se často cítíme osamělí a frustrovaní? Jak říká Krishnamurti, jeden z nejvýznamějších duchovních vůdců 20. století – protože se nikdy nepodíváme sami do sebe, protože sobě nerozumíme. Většinou si nepřipustíme, že známe jen tento život a nic víc, a že bychom mu tedy měli plně rozumět. Raději od sebe utíkáme a to je taky důvod, proč hledáme smysl života.

Ti, jejichž život je bohatý, kdo chápou věci tak, jak jsou, kdo jsou spokojeni s tím, co mají,  nejsou zmatení. Mají jasno a tak se neptají, jaký účel život má. Pro ně je to, že žijí, samo o sobě začátkem i koncem.

A jak svůj život můžeme učinit bohatým? Ne penězi či věcmi, ale bohatým uvnitř nás. Život je procesem duchovního růstu a rozvoje! Je to proces, jenž probíhá velmi dlouhou dobu a bude pokračovat tak dlouho, dokud naše duše neabsolvuje všechny potřebné zkoušky.

Náš stávající pohled na život je bohužel omezený a vychází většinou z názoru či předpokladu, že život se vyvíjí náhodně a že nejsme nic víc, než hmotná těla.

Opět zde zmíním Edgara Cayceho, který  během svého života poskytoval lidem intuitivní konzultace nazývané „výklady“  či „životní výklady“. Během nich byl schopen vnímat, jak lidé doslova utvářeli strukturu svých životů prostřednictvím jejich myšlenek, jejich skutků a jejich vztahů vůči druhým. Ve stavech změněného vědomí se napojoval na „vesmírnou databázi“, na tzv. „Kroniku Akáša“, kde je uložen životní plán každého jednoho z nás a na níž se je schopen také každý z nás napojit. Díky tomuto zdroji informací byl schopen popsat, zda dotyčná duše v dané sérii pobytů na zemi získala či tratila anebo nejčastěji získala i ztratila současně. Jednomu ze svých klientů řekl:

„Do nebe rosteme, nejdeme do něj. A k růstu dochází na úrovni našeho vědomí.“

Duchovně rosteme překonáváním našich nedostatků a slabostí, zlepšováním našich vztahů vůči druhým a je jen otázkou času, kdy poznáme své skutečné JÁ! Největší vliv na utváření našeho života má projev naší vůle – zejména to, jakým způsobem reagujeme na životní situace.

Biblické prohlášení „ … cokoliv člověk vyseje také sklidí „(Galatským 6:7) není pouze slovní hříčka, ale fakt a univerzální zákon. Přitahujeme k sobě lidi a situace na základě našich předchozích rozhodnutí. Svůj život neustále utváříme svým stávajících chováním a myšlením.

Naše vztahy k sobě samým i ostatním jsou tak neustále se vyvjíjejícím učebním procesem. Naše duše je věčná a smrtí, v pojetí, jak jí známe, nic nekončí. Je to jen přechod, kdy duše v nové inkarnaci naváže na stav, jenž skončil v inkarnaci předchozí. Naváže na moudrost a poznání, které jste nasbírali. Přestože narozením zapomeneme, naše duše moc dobře ví.

A tak neztrácejte naději a nenechte se odradit životními událostmi. Abyste našli smysl svého života, musíte projít vlastní branou a postavit se věcem tváří v tvář tak, jak samy o sobě jsou. Snažte se změnit svůj přístup a pohled na život. Nikdy není pozdě. Berte to jako cestu za pokladem – z překážek si udělejte příležitosti, jakési indicie, které Vás dovedou k poznání a posunou ve Vaší cestě dál. To, co se počítá, není kdo jste a co Vás potká, nýbrž jak jednáte s lidmi a jak na události reagujete. Jednejte s láskou, radostí a pokorou. Čiňte taková rozhodnutí, která povedou ke krokům pozitivní povahy a ne k uspokojování potřeb Vašeho ega. Mějte na paměti, že jste zcela odpovědni za to, co se Vám děje a co si do života přitahujete. Neobviňujte tak druhé, stane-li se Vám něco špatného. Vždy je to z nějakého důvodu a v konečném důsledku pro Vaše dobro – snažíte-li se pochopit, co Vás tím chce život naučit. 🙂

S láskou,

Markéta