Přestaňme srovnávat s ostatními – 1. část

Obklopila mě naprostá tma, vnímám už jen slaboučké mihotavé světlo dohořívajících svíček. Sedím odevzdaně v pohovce, cítím se vyčerpaně, jako kdybych právě uběhla maraton, ale na srdci cítím obrovskou radost a blaženost. Mám za sebou  asi nejtěžší terapii, kterou jsem doposud vedla, ale přitom jednu z nejúžasnějších. Děkuji Bohu, andělům a mistrům, že při mně stáli a já to zvládla. Tohle je přesně ten pocit, za který to stojí …..

Bylo to naše druhé sezení. Nejprve mě klientka vyhledala z důvodu, aby pochopila svůj vztah s matkou – proč jí nechtěla a proč se k ní chová tak, jak se chová; dále proč nechtěla na tento svět a trpěla od mládí anorexií a bulimií. Tentokrát jsme se ale zaměřily na její vztah se synem.

Klientka je velmi aktivní, zatímco její syn se nedokáže zabavit, nic nedělá s nadšením, jako když ho nebaví svět. Nevěděla jak na něj. Je hodně plačtivý, zasekne se a téměř každý den má hysterické záchvaty. Na vše má hodně času – např. snídá půl hodiny a nic ho nedonutí jí uspíšit. Ale na druhé straně kreslí velmi jednochuché a rychlé obrázky. A když maluje maminku, vždy je kolem ní plno srdíček. Zdá se, že si žije ve svém světe a to doslova, jak jsme se zanedlouho samy přesvědčily.

Vedla jsem klientku nejprve přes emoce: „Cítím jako bych syna neměla mít, ubližuju mu tím, že ho mám …. ubližuju mu svou netrpělivostí. Cítím „knedlík v krku“ – pojmenujte s tím spojenou emoci: „Neumím přijmout jeho lásku, neumím jí oplatit. Jsem zklamaná, že není takový, jakého jsem si představovala. Je jiný, než JÁ! Nemůžu ho nic naučit.“ Běžte hlouběji: „Mám STRACH, že se o sebe nepostará, že nebere život vážně. Nejsou jen krásné věci!“  Knedlík v krku se postupně uvolňuje …. Kde vznikly Vaše obavy o syna? „Jsou to obavy manžela – převzala jsem jeho obavy za své!“

Poté jsem vedla klientku dál, k hledání jejich společné inkarnace, abychom pochopily, co si aktuálně se synem zrcadlí a potřebují si vyřešit. Najednou nám ale nešlo postoupit dál ….. zkoušela jsem všechny možné cesty a pořád nic. Nechtěla jsem to vzdát a tak jsem žádala o vedení a rozhodla se v daném okamžiku pro postup, který jsem cítila, že mám udělat, ale nikdy předtím jsem ještě neudělala – propojila jsem klientku přímo s duší jejího syna.

Od toho okamžiku to doslova frčelo: „Cítím velkou lásku, má mě moc rád. Bere mě za ruku a někam mě vede.“ Kam Vás vede? „Vede mě do svého království, do svého světa – je to jeskyně, vidím malby a oheň. Tady žije, tady se mu líbí. Vypraví mi – jako by byl velký chlap, loví a stará se o jeskyni. UMÍ SE O SEBE POSTARAT! Naloví si, co potřebuje. Jsou tam chodby. Procházíme jeskyněma a jdeme ven.  Jsme v lese. Nikoho tam nemá, je tam sám.“ Proč? „Odešel od lidí.“ Proč od nich odešel? „Kvůli pokrytectví lidí. Odmítá všechny vymoženosti tohoto světa.“

Co očekává? Jak se k němu máte chovat, aby byl v tomto životě šťastný? „Nechat ho být ve svém světě! Dokáže se o sebe postarat sám, stačí mu málo! Nic mu nechybí. Chce být v přírodě.“ Co je jeho jeskyní v tomto životě? „Můj svět!“ – bez starostí.“ Co to pro něj přesně znaměná? „Jsem pro něj jeho jeskyně. Nemám ho do ničeho nutit, nikam ho směrovat – to je cesta, jak s ním být v pohodě. Bude se o sebe umět postarat. Má svou cestu a mám to přijmout! Mám pro něj mít pochopení – pochopení, že má svůj život jiný.“

O co Vás žádá, aby byl Váš vztah harmonický? „Nemám mu vyčítat to, co není a nebýt zklamaná. Neposlouchat manžela a řídit se svým srdcem. Ne řečmi. Nechat ho v jeho světě – do ničeho ho netlačit. Netlačit na to, aby NĚCO byl (musíš mít medaili…., musíš mít školu, ….). TO NENÍ PRAVÉ ŠTĚSTÍ!!!“ Co je pro něho to pravé štěstí? „VOLNOST!“

Teď řekněte svému synovi vše, co máte na srdci. Obejměte ho, řekněte mu, že ho milujete takového, jaký je a požádejte o odpuštění. Poděkujte mu za to, že Vám umožnil nahlédnout do jeho duše, abyste mu lépe porozuměla, a rozlučte se s ním. Syn jí poté odvedl zpět a odešel.

Klientka cítila klid …. v závěrečné relaxaci jsem jí zavedla na místo, kde byla sama se synem a kde to mají oba rádi. Nechala jsem jí představit si situaci, kdy jsou spolu v LÁSCE, POCHOPENÍ, KLIDU a HARMONII a tu celým svým tělem, každičkou buňkou procítit – vepsat si tak nový KÓD!

S klientkou jsme ještě vše prošly a postupně se nám poskládal celý obraz jako skládačka z puzzle.  Uvědomila si, že tak, jak se k ní chovala matka, tak se nyní sama chovala ke svému synovi. Převzala vzorce své matky a aniž by si toho všimla, úplně stejné vzorce aplikovala ve svém vztahu k synovi. Také chtěla JEN LÁSKU, ale její matka to nepochopila – ptala se jí, jestli nechce peníze apod. Chtěla, aby studovala něco jiného, než chtěla ona a také chtěla, aby se chovala a vypadala určitým způsobem – potlačovala její individualitu, její osobnost.

Díky tomu také pochopila svou dlouholetou nemoc (trpělá jí téměř 16 let). Přivodila si jí jako formu protestu – chtěla se zabít, aby jí matka našla a brečela. A byl to současně projev jejího těla, které upozorňovalo na potlačování SEBE SAMA a ŽIVOTA.

Stejně jako matka kdysi k ní, teď zaujala stejný postoj ke svému synovi. Cítila zklamání, že je jiný, než si představovala. Začala „tlačit“ / směřovat syna jinam a tím vznikl vzdor (hysterie, plačtivost, …). Zatím bez fyzického projevu na těle, ke kterému však by mohlo postupně dojít.

Uvědomila si také, že tento postoj není zcela její. Převzala ho od manžela, který má na syna určité nároky a očekávání. Přitom ví, že to není správné. Manžel klientky stále pracuje, „honí se“ za penězmi  a uznáním (ovládaný egem), což považuje za štěstí, ačkoliv skutečně šťastný není. Zatímco jeho syn ví, že to není skutečné štěstí a je v klidu, v pohodě, bez ambicí, které má jeho otec – je jeho opakem.

Klientka nyní došla k pochopení a má možnost vztah se svým synem uzdravit. Stačila dvě sezení a našla tolik odpovědí a souvislostí, co ani nečekala. Po roce a půl pátrání, čtení nejrůznější odborné literatury, našla odpovědi v SOBĚ! A tak to je ….. pravdu máme vždy v sobě. 🙂

Vztah rodičů a dětí mnohdy není jednoduchý. Berte však své děti  takové, jaké jsou! Každý z nás přichází na tento svět sám za sebe a má svou cestu. Nesrovnávejte proto své děti s ostatními a nebuďte nešťastní a zklamaní, když máte pocit, že jsou v něčem pozadu nebo jsou v něčem jiní či je baví něco jiného, než Vás. Milujte je zcela a bez výhrad! Vycítí, nebude-li to tak. O čemž svědčí tento, ale i další příběh, o který se s Vámi podělím zase příště.

S láskou,

Markéta